Třeboňská veverka vypráví III. - Tohle počasí už není ani na draka…

Zdravím. Říkají mi Miky, To Miky. A někdy taky Tomiky. Jsem třeboňská veverka, speciální druh. Jsem totiž plyšák.

To Miki osobně

Na konci loňského roku si Panička pořídila draka. Tentokrát tím nemyslím žádného čtyřnohého chlupatce, případně šupináče, ale skutečného draka. Létajícího. Mám za to, že jsem někde zaslechlo, že se tomu říká řiditelný akrobatický drak. Vypadá to jako malé rogalo se dvěma šňůrkami, díky kterým se ta carbono-nylonová či jaká to obluda prohání po nebesích. Tedy pokud to umíte.

Koupila ho prostřednictvím jednoho nejmenovaného slevového serveru na konci října a čekala na něj zhruba měsíc, než konečně dorazila dlouho očekávaná zásilka od našich západních sousedů. Nicméně ani skutečnost, že si draka konečně přinesla domů, ještě neznamenala, že se s ním taky bude moci proletět. Ani zdaleka. Nedovolilo to totiž počasí, které bylo na pozvolna přicházející zimu sice poměrně teplé, ale rozhodně ne vyhovující pro pouštění draků. Buď totiž pršelo, nebo nefoukalo. Případně obojí najednou.

A tak se stalo, že se Panička dostala s drakem ven až 24. prosince. Ano, taky si myslím, že pouštět draka na Štědrý den je vcelku zvláštní kratochvíle, ale co už. Bylo něco kolem nuly, spíš maličko nad a foukalo tak akorát. Alespoň si to Panička se svým tátou myslela, když spolu s Vlkem (pro jistotu připomínám, že jde o psa) vyráželi do polí. Když procházeli mezi domy, přišlo jim, že je vítr celkem klidný a skoro se obávali, že až příliš.

Jenže sotva zahnuli na polní cestu a vydali se na předem vyhlédnuté místo mimo dosah stožárů vysokého napětí, zjistili, že se mýlil. A pořádně. Fičelo jako blázen, měli docela problém draka vůbec sestavit. Nakonec se jim to podařilo a na řadě byl první let. Pravda, moc povedený nebyl a nebyl ani příliš dlouhý, ale žádný učený z nebe nespadl - na rozdíl od draka, který zpočátku padal jako shnilé švestky a párkrát si pořádně natloukl nos.

Po několika nevyvedených pokusech se ale zlepšili a po zhruba hodině, kterou na poli strávili, zatímco se Vlk bavil vyhrabáváním myších děr, dorazili domů v povznesené náladě a nadšením v očích. Následující dva dny o tom neustále básnili a už vymýšleli, kdy vyrazí příště.

Od té doby už ale uplynulo víc než sedm týdnů a drak zůstal celou tu dobu složený v obýváku. Zbytek prosince a půlka ledna totiž vesměs propršely a posledních pár dnů nás zasáhl bezmála arktický mráz, v kterém člověk venku nevydrží víc než pár minut, jinak si koleduje o pořádný průšvih.

Takže když Paničce dneska někdo řekne, že tohle počasí je na draka, musí se smát. Ne, říkala mi zrovna nedávno, tohle počasí už není ani na toho draka…